BARBORA HOBLOVÁ – ZNALKYNĚ LIDOPISU MLADOBOLESLAVSKA (DÍL 6.)

Tento exaktní postoj při sběratelství mohla zaujímat jen díky své pronikavé povaze, k čemuž pomáhala jí i bezděčná spolupráce s manželem , prof. Hoblem, svérázným bibliofilem , ač literárně méně plodným. Jistěže měl podíl na metodické samostatnosti studií své ženy, které ji získaly dobré jméno v odborné literatuře, bylať považována za jednu z nejvýznamnějších venkovských našich pracovnic národopisu o Čechách.

Schopnosti Hoblové bylo využito po zásluze, když byla jmenována členem lidového oddělení starožitnické sekce při České akademii věd a umění a zastávala jednatelku odboru, těsně spolupracujíc s Renatou Tyršovou a Terezou Novákovou, což bylo zaslouženým zadostiučiněním pro ni, neboť obě dvě představovaly výkvět právě probouzejícího se kulturního ruchu mezi našimi ženami. Pražské účasti vystavovatelské předcházela intenzivní příprava, kterou jmenovitě osvědčovala uspořádáním výběrové výstavy před národopisnou výstavou v Praze, kterou instalovala za pomoci spolku paní a dívek boleslavských. Mnoho materiálu dodal bezenský řídící učitel Václav Vaněk, rovněž obětavý národopisný ochotník, který žárlil ve svých denících na její úspěchy.

Čerpáno z časopisu Boleslavsko, úvodní fotografie Václava Vaňka získána zde