Boží hod velikonoční (1.neděle velikonoční)

Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne po sobotě“ (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne).

V tuto neděli všichni spěchali do kostela. Nikdo nezůstal doma, neboť tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, chléb, vejce a víno). Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje. Bylo zvykem, že každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.

Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velkou neděli jedlo společně vejce, uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Kdyby býval někdo během roku zabloudil, měl si vzpomenout, s kým jedl na Boží hod vejce, a prý by hned nalezl cestu zpět.

Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky. Na Kravařsku se konaly obřadní jízdy na koních s křížem do polí.