Ovšem k nejradostnějším okamžikům Hoblové patřily její výpravy na venkov, aby se svým manželem pátrali po památkách. Prof. Hobl tak zachránil před zkázou nejednu vzácnou starou knihu, kterou doma vlastnoručně s pravým mistrovstvím restauroval. Paní Hoblová během několika let seznámila se v okrese s místy, kde byly přímo klenoty lidového umění výšivkového. Než je získávala, bylo jí získati jejich majitelky, které se tuze nerady loučily s rodinnými poklady. Při těchto rozhovorech s venkovskými ženskými pátrala po tradici vyšívaček a jejich technikách. Mnohostranně si ověřovala jednotlivá svědectví, až se přece jen dopátrala některých pozoruhodných fakt o životě a umění našich bývalých lidových vyšívaček. Tyto zprávy co nejpečlivěji zpracovala, než je otiskl Zíbrtův Český lid: O švadlenách, krajkářkách, stavěčkách čepců a kytkářkách na Mladoboleslavsku. K námětu se ještě vracela v Českém lidu studií O úpravě hlavy ženské na Mladoboleslavsku. Ovládala rozsáhlou látku krojovou z Pojizeří i Polabí. Mohla vyhoviti Fr. J. Čečetkovi z Poděbrad a zpracovala poznatky o kroji v Polabí do jeho monografie Poděbradsko.
Čerpáno z časopisu Boleslavsko, úvodní fotografie získána zde
